9:00 Zahájení konference

​

1. panel/blok (9.30 – 11.00)

Jasňa Pacovská a Irena Vaňková

Nejen „de globulis gaudiensis“. O vzájemných inspiracích kognitivně-kulturní lingvistiky a dialogického jednání  

Příspěvek se vydává cestou odhalování fascinujících překryvů, které lze objevit mezi kognitivně-kulturním přístupem k jazyku a poznatky o člověku (a prožitky „já“ jako individua), k nimž se dospívá díky dialogickému jednání. První referentka poukáže k tomu, jak se v transdisciplinárních překryvech vyjevuje tělesné ukotvení řeči, a zamyslí se nad pedagogickým a kulturotvorným potenciálem uvedených dvou kontextů, ústícím v důraz na sebepoznání, dialog a dimenzi hry, to vše se vzpomínkou na Ivana Vyskočila. Druhá referentka s odkazem na Vyskočilovu akcentaci radosti položí otázku, co je radost a jak ji v češtině konceptualizujeme a vyjadřujeme. Na tomto příkladu bude v náznaku ukázán kognitivní význam tělesné zkušenosti a způsob jejího promítnutí do sémantických struktur jazyka.

​

Šárka Havlíčková Kysová

Tvorba a percepce významu jako víceúrovňový proces: teorie Mihaila Antoviće v analýze divadelního představení

Ve svém příspěvku se zaměřím na možnosti, které analýze divadelní tvorby, zejm. v oblasti opery, poskytuje velmi čerstvá muzikologicky zaměřená teorie srbského kognitivního lingvisty Mihaila Antoviće. Jde o teorii z oblasti sémantiky hudby, nazvanou “Multilevel grounding” (“víceúrovňové kotvení/zázemí/zemění”). Teorie nabízí cestu, jak – slovy Vladimíra Jankéléviče – pojímat nevyslovitelné, nonverbální významy. Lze teoretické postřehy Mihaila Antoviće využít v divadle? Pomohou nám lépe pochopit proces tvorby, emitace a percepce významu, které nejsou jen jediným proudem a dílem jediného okamžiku? V příspěvku také na konkrétních příkladech z divadelní tvorby naznačím spojení Antovićova analytického přístupu s teorií “blendingu”/konceptuální integrace a s teoriemi konceptuální a multimodální metafory.

​

Michal Čunderle

Dialogické psaní (možnosti a meze využívání dialogického jednání při psaní scénářů)

Autor příspěvku se stejně dlouhou dobu věnuje jak dialogickému jednání, tak psaní scénářů pohádek a večerníčků pro děti (v produkci České televize). Obě zkušenosti se mu prolínají, zejména ovšem naše psychosomatická disciplína do jisté míry ovlivňuje způsob jeho psaní (a přepisování). O toto prolínání se podělí zejména ohledně poslední, čerstvé zkušenosti s vánoční pohádkou pro neslyšící.

​

11.00 – 11.30 Coffee break

​

2. panel/blok (11.30 – 13.00)

Zuzana Jurechová

Plavčík to vidí jinak

Příspěvek se zaměřuje na to, jak se ohnisko vědomí pedagoga ve vztahu k žákům může měnit v souvislosti se zážitky ze zkoušení dialogického jednání. S užitím konkrétních příkladů z pedagogické praxe se věnuje zkoumání dynamiky adaptivní flexibility pedagoga a tématu zvědomení vlastních konceptuálních metafor v pedagogickém procesu a práce s nimi.

​

Vít Zeman

Problematika kondice ve sféře středoškolské edukace: možnosti a limity

Jedním z nejdůležitějších cílů současné středoškolské edukace, který je hojně tematizován v odborné pedagogické literatuře, je rozvoj tzv. klíčových kompetencí žáků. Nutnost osvojování klíčových kompetencí žákem je také zdůrazňována aktuálními kurikulárními dokumenty (zejm. RVP), neboť jde o jednu z reakcí pedagogiky na potřeby současné společnosti.

Cílem příspěvku je (1) nabídnutí pohledu na klíčové kompetence optikou celostní psychosomatické pedagogiky (tj. mj. optikou pojmu „kondice“), a (2) následný nástin možností a limitů rozvíjení kondice (zejm. žáka, ale potažmo i učitele) v pedagogické realitě středoškolské edukace. V neposlední řadě je pak cílem tohoto příspěvku (3) ukázat, jak může být celostní psychosomatické uvažování prospěšné pro středoškolský edukační proces a jeho zkvalitňování. 

​

Zuzana Pártlová

Kondice k empatii

Co znamená v kontextu studia psychosomatických disciplín být „empatický”? Je empatie dovednost, něco čemu se lze učit a rozvíjet? Jak?

Zamyšlení nad aspekty tzv. „vstřícné pozornosti“ - jednoho z hlavních činitelů Dialogického jednání a studia psychosomatických disciplín na KATaP obecně. Využití natáčení dvou kamer pro výzkum tělové empatie. Vztah vnitřního a vnějšího diváka. Jaká je souvislost mezi empatií a kompetencí k diváctví, potažmo asistování DJ? Otázky a reflexe asistentky DJ navazující na výzkum v rámci své disertační práce.

​

13.00 – 14.00 Oběd

​

3. panel/blok (14.00 – 15.30)

Vít Bartoš

Původ introspekce – koevoluce přírody a kultury

Introspekce (reflexe) je jednou z klíčových schopností vyspělé lidské mysli a pokud víme, nelze tuto schopnost identifikovat u žádného jiného druhu na této planetě. Základní intuice nám rovněž napovídá, že bez správně vyvinutého introspektivního vhledu nejsou možné ony skvělé výkony lidského ducha, které se rozpínají od schopnosti formovat abstraktní matematické struktury až po schopnost uměleckého vcítění a prožívání. Introspekce je zkrátka pro lidskou bytost něčím fundamentálním.

Ve svém příspěvku chci formulovat několik hypotéz, týkajících se základních funkcí introspektivní schopnosti ve smyslu biologických a kulturních adaptací. Ve druhé části svého příspěvku bych rád představil kontroverzní hypotézu psychologa Juliana Jaynese, která říká, že introspektivní vhled se vyvinul teprve velmi nedávno a souvisí s neurologickou transformací lidských mozků, která byla spuštěna kulturními změnami v tzv. „osové době“ (1. tisíciletí př. n. l.).

​

Eva Slavíková

Zakladatel a nezakladatelé

Autorka se dlouhodobě zabývá učením Ivana Vyskočila, především jeho disciplínou Dialogické jednání s vnitřním partnerem, které ji oslovilo i vzhledem k jejímu původnímu vzdělání a následnému směřování. Z toho pramení její zájem nejen o to, jak toto učení předáváme, ale i o jeho původnost. Příspěvek se ptá po tom, jak to bývá se zakladateli a jejich následovníky.

​

Irena Pulicarová

K spiritualitě Ivana Vyskočila

Ve svém příspěvku se zaměřuji na psychosomatické pojetí veřejného vystupování, jak je ve své pedagogice rozvinul prof. Ivan Vyskočil, a v zodpovědnosti za ně. Klíčovým pojmem je zde dialog a zpětná vazba, resp. otevírání a budování dialogu, a to v několika rozměrech, přičemž všechny odkazují k zodpovědnosti. K zodpovědnosti za svůj projev vůči sobě i vůči druhým, i k zodpovědnosti za rozvíjení schopností, které nám byly dány. Zároveň nezdravě pojatá zodpovědnost, projevující se mj. „cenzurováním“, blokováním vlastního svobodného, tvůrčího projevu, je důležitým tématem nejen dialogického jednání. Vyskočil ve své pedagogice vychází vedle ojedinělé kombinace divadelního a psychologického vzdělání i z duchovního kontextu katolické spirituality, kde je étos, důraz na sebeuvědomění a přijetí vlastní zodpovědnosti velmi podstatný. Jak být v kondici (tj. v postoji vnímavosti) i právě ve smyslu zodpovědnosti?

​

15.30 – 16.00 Coffee break

​

4. panel/blok (16.00 – 18.00)                                                  

Michaela Raisová, Jana Novorytová a Markéta Machková

Kultivace pozornosti autora/ky, performera/ky a diváka/čky ve výuce pohybové disciplíny

Ve výuce k pohybu na KATaP se inspirujeme mj. přístupem J. Hamiltona. V praktickém workshopu ukážeme, jak se jeho disciplína okamžité kompozice protíná s dialogickým jednáním I. Vyskočila. Zásadním společným rysem je trojí pozornost v osobnosti jednající/ho. V teoretickém příspěvku ji popíšeme z hlediska psychologie a pedagogiky, a to v kontextu pojmů myšlení tělem a vtěleného učení (se).

​

Marie Adamová

Fenomén endogenní neurální sítě (DMN) a možnosti jeho aplikace v kognitivní teatrologii

Defaultní mozková síť je jeden z největších objevů současné neurovědy - společně s neurogenezí (1998) a zrcadlovými neurony (90. léta).

V roce 2001 byla představena ve studii Marcuse Reidle "A Default Mode of Brain Function" endogenní neboli klidová aktivita mozku. Jedná se o aktivitu mozku neiniciovanou vnějším prostředím a která je situována do specifické neurální sítě propojující velké neurální oblasti. DMN je nejsilnější při behaviorálně klidových stavech, jež se vyvolají pomocí pasivního vnímání a je spojená se sebereflexním myšlením, empatií, fantazií, sociální rozvahou, bloumáním mysli, teoriemi o mysli ostatních lidí (vciťováním se), denním sněním a pod. DMN byla zatím v rámci kognitivní teatrologie aplikovaná pouze Johnem Lutterbiem ve studii “Feeling Beauty, Time, and the Body in Neuroaesthetics” (2017), neboť výzkum tohoto jevu byl uznán a ustálen v neurovědných kruzích relativně nedávno.

V tomto konferenčním příspěvku bych chtěla přestavit tento vyjímečný neurovědný objev a narýsovat možnosti jeho aplikace v kognitivní teatrologii, neboť nám nabízí zcela jiný úhel pohledu na herecké umění, herecký trénink i diváckou aktivitu z pohledu kognitivní neurovědy. Čím je tato aktivita specifická? Jak je možné ji vyvolat? Čím by její zvědomění mohlo prospět herectví i diváctví? Jaké další otázky mohou povstat po zkoumání tohoto fenoménu?

"Snaha o zodpovězení těchto otázek může nejen přispět do diskurzu kognitivní teatrologie, ale také poskytnout zcela jasné a praktické návody pro zkoumání herectví a herecký trénink. "

​

Martina Musilová

Dokud nám nenarostou nové pupeny

Jedním ze specifik psychosomatických disciplín je, že nejsou zaměřeny na výkon a na evidentní, bezprostředně vnímatelný výsledek. Nemůžeme v nich nabývat určité dovednosti. Přesto jsou změny, které navozují patrné, zejména po delším čase, často při získání časového odstupu. Příspěvek představí koncept neuroplasticity mozku (jeho funkčních a strukturálních proměn), jak je zkoumán současnými neurovědami, a následně jej vztáhne na zkušenost studia psychosomatických disciplín. Pozornost bude rovněž věnována změnám, jež se váží k ke krátkodobým aktivitám, jako jsou dílny a workshopy, a k dlouhodobým aktivitám s časovým horizontem několika let, jak je představují studijní disciplíny na KATaP.

​

18.00 Uzavření konference

​

19.30 Večerní program

Pějme píseň, až se ucho utrhne – Přemysl Rut a Markéta Potužáková